Školní záhady: Šipka (7. část)

Otevřeli jsme deník a začali číst. Byl to zápisník bývalého studenta, který psal o tajné laboratoři, kde se před mnoha lety prováděly podivné pokusy.

Podle zápisků se tam lidé pokoušeli spojit s jiným světem. Něco se ale pokazilo a laboratoř byla následně uzavřena. Studenti, kteří o ní věděli, záhadně zmizeli.

„To vysvětluje ty šipky,“ zašeptal Honza. „Jsou jako varování.“

V tu chvíli se ozvalo tiché zaklepání na dveře – a za nimi někdo… nebo něco… čekalo.

Pokračování příště…

Tereza Fialová

 

Školní záhady: Šipka (6. část)

Zvonění utichlo. A pak… nastalo úplné ticho. Otisky na stěně zmizely a místnost najednou vypadala jinak – uklizená, prázdná, bez jediné vrstvy prachu.

„To se nám jen zdálo?“ hlesla Tereza.

Na stole ale ležel starý deník. Na obálce byla napsaná naše jména.

A pod nimi stálo:

„Už jste tu byli. Ale zapomněli jste.“

Pokračování příště…

Tereza Fialová

 

Králíci

Králíky můžeme chovat jako zakrslé domácí mazlíčky nebo jako venkovní králíky v králíkárně, například pro farmářské účely. Tito králíci jsou venkovní. Momentálně jsou tři – starší samec Pepík a dvě samice. Obvykle jich ale bývá patnáct až dvacet. Teď zůstali už jen tito tři „staříci“, kteří mláďata mít nemohou. Možná si ale brzy pořídí nové králíky, aby mohli mít zase mladé.

Mláďata se rodí většinou na jaře. Samice mívá čtyři až šest mláďat, někdy i vícekrát do roka. V králíkárně si připraví hnízdo ze slámy, kam mláďata porodí. Králíčci se rodí malí a slepí a po nějaké době začnou vylézat z hnízda.

V králíkárně mají jako podestýlku slámu. Králíci jedí zeleninu, seno, zrní, suché pečivo nebo listy pampelišek. Nesmí ale dostávat čerstvou trávu ani čerstvé pečivo.

Tereza Borovičková

 

Banana Bread

Budete potřebovat:

3 banány, 2 vejce, 100 g cukru, 80 ml oleje, 200 g hladké mouky, 1 lžičku prášku do pečiva, špetku soli, 1 lžičku skořice a případně 1 lžičku vanilkového extraktu. Podle chuti můžete přidat čokoládu, ořechy nebo borůvky.

Postup:

Troubu předehřejte na 180 °C. Banány rozmačkejte vidličkou na kaši a přidejte vejce, cukr a olej. Vše dobře promíchejte. V jiné míse smíchejte mouku, prášek do pečiva, sůl a skořici.

Suché ingredience postupně přidejte k mokrým a lehce promíchejte, aby těsto zůstalo nadýchané. Nakonec můžete přidat čokoládu, ořechy nebo borůvky.

Těsto nalijte do vymazané formy nebo formy vyložené pečicím papírem. Pečte přibližně 45–60 minut. Pro kontrolu můžete použít špejli – pokud zůstane po vytažení suchá, je hotovo.

Hotový banana bread nechte chvíli vychladnout a potom si na něm pochutnejte.

Vendula Follaufová

 

Výlet osmých tříd

V pátek 13. března se osmé třídy vydaly do čerčanského kina na promítání dokumentu Katka, který upozorňuje na problematiku drogové závislosti a její následky. Promítání trvalo přibližně dvě hodiny. Po skončení se část žáků přesunula do Prahy, kde je čekal doprovodný program. Součástí byla procházka s Karimem a samotnou Katkou, kteří žákům přiblížili život lidí bez domova a zkušenosti spojené se závislostí.

Žáci se do Čerčan vraceli kolem třetí hodiny. Celý program byl zaměřený především na prevenci drogové závislosti a přiblížení života na ulici.

Kateřina Janovská

 

Bílé ptáče

Kniha Bílé ptáče od autorky R. J. Palacio je silný a emotivní příběh o odvaze, přátelství a laskavosti i v těžkých životních situacích.

Hlavní postavou je Sara Blumová, která během nacistické okupace Francie za druhé světové války přežila díky pomoci chlapce Juliena a jeho rodiny, u nichž se mohla skrývat. Svůj příběh poprvé vypráví svému vnukovi, kterého chtěli vyloučit ze školy za šikanu spolužáka. Sara se proto rozhodne prolomit dlouholeté mlčení, aby mu ukázala, že jednou z nejdůležitějších vlastností člověka je laskavost.

Tereza Janovská

Tipy na výlety po České republice

V České republice je mnoho oblastí, které stojí za návštěvu. Dnes bych vám chtěla představit své tři tipy.

1. Český ráj

Pokud máte rádi přírodu a spíše dobrodružnější výlety, vydejte se do Českého ráje. Najdete zde mnoho skalních měst a údolí. Mezi nejznámější patří Prachovské skály nebo Adršpašsko-teplické skály, kde se nachází i známé skalní útvary Starosta a Starostová. Kromě přírody zde můžete navštívit také řadu zámků.

2. Morava

Morava nabízí spoustu zajímavých míst. V oblasti Moravského krasu vás zaujme hluboký kaňon a známé jeskyně. V okolí Brna můžete navštívit hrad Špilberk a krásný zámek Lednice. Za zmínku stojí také Pálavské vinice, které jsou ideální pro klidný a příjemný výlet.

3. Šumava

Šumava okouzlí svou nádhernou přírodou. K oblíbeným místům patří Boubínský prales, Srní s vlčím výběhem, Čertovo a Černé jezero nebo řeka Vydra. Jde o chráněnou oblast, která patří mezi nejnavštěvovanější přírodní lokality v Česku.

Česká republika je opravdu krásná a věřím, že každý výlet do těchto míst stojí za to.

Veronika Svirnjuk

 

Technika kolem nás: Jak umělá inteligence mění náš každodenní život

Technika je dnes běžnou součástí našeho života. Setkáváme se s ní doma, ve škole i při cestování. Jedním z největších trendů současnosti je rozvoj umělé inteligence (AI), která mění způsob, jakým pracujeme, komunikujeme i trávíme volný čas.

Umělá inteligence už není jen součástí sci-fi filmů. Využíváme ji například při používání hlasových asistentů, doporučování videí na internetu nebo při překladech textů. AI dokáže pracovat s velkým množstvím informací a postupně se zlepšovat.

Velký význam má také v průmyslu a medicíně. Pomáhá při výrobě, usnadňuje práci lékařům a může přispět k rychlejšímu odhalení nemocí. Moderní technologie tak lidem v mnoha směrech usnadňují život.

S rozvojem umělé inteligence ale přicházejí i otázky týkající se bezpečnosti dat, ochrany soukromí nebo nahrazování lidské práce stroji. Proto je důležité využívat technologie rozumně a myslet také na lidské hodnoty.

Technika kolem nás se neustále vyvíjí a umělá inteligence je jedním z hlavních důvodů těchto změn. Záleží jen na nás, jak ji budeme v budoucnu využívat.

Filip Jeřábek

 

Školní horoskop

Beran – V nejbližší době budete mít spoustu štěstí.

Býk – Dejte si pozor na plnění povinností a nezapomínejte na úkoly.

Blíženci – Nebojte se přicházet s novými a originálními nápady. Mohou vám pomoci uspět.

Rak – V poslední době se vám daří, jen tak dál.

Lev – Zůstaňte v klidu a jednejte s rozvahou.

Panna – Vaše nepřipravenost by se vám mohla vymstít. Zkuste to změnit.

Váhy – Tento týden pro vás může být plný překvapení. Dávejte si pozor na nečekané testy a více si věřte při odpovědích.

Štír – Vaše aktivita v hodinách vám brzy pomůže k lepší známce.

Střelec – Nebuďte hlavou v oblacích a zkuste se více držet při zemi.

Kozoroh – Díky svým názorům jste oblíbení mezi spolužáky.

Vodnář – Nebojte se říct svůj názor, ostatní ho ocení.

Ryby – Pokud jste unavení nebo vyčerpaní, nezoufejte. Blížící se víkend bude lepší než obvykle.

 Veronika Svirnjuk

 

Školní chodby

Málokdo to ví, ale školní chodby patří k nejzáhadnějším místům celé školy. Každá má svou vlastní atmosféru, nástěnky i zvláštní vzhled. Potkáte tu spoustu lidí – ty, kteří spěchají z hodin, ty, kteří na hodiny teprve míří, i ty, kteří možná sami nevědí, co tu vlastně dělají. Jen málokdy zůstane chodba úplně prázdná. A kdo ví… možná jsou školní chodby prokleté, nebo se tu potuluje tajemná lidožravá příšera. Proto na sebe dávejte pozor, aby si příště nevybrala právě vás.

Veronika Svirnjuk

 

Morčata

Morčata patří mezi oblíbené chundelaté hlodavce a často se chovají jako domácí mazlíčci. Sofi jich chová přibližně 14. Ne všechna mají jména, ale některá ano – například Frantík, Sofinka, Bobinka, Valentýn a Mrakáček. Původně začínali se třemi morčaty, která se postupně rozmnožila. Mláďata mají dvakrát až třikrát do roka a část z nich dávají kamarádům nebo do zverimexu.

Morčata žijí ve třípatrové králíkárně venku. Každé dva až čtyři týdny se jim mění celá podestýlka a seno dostávají jednou za dva dny. Krmí se dvakrát denně – dostávají mrkev, čínské zelí a další zeleninu, někdy i granule. Nejmenší morčata žijí uvnitř.

Mezi jejich oblíbené činnosti patří běhání po trávě a její okusování. V létě byla morčata dokonce i v bazénu, protože umí plavat.

Morčata se dají naučit i některé povely, například reagovat na jméno nebo se postavit na zadní nohy. Jsou to oblíbení mazlíčci, ať už jich má někdo hodně jako Sofi, nebo jen jedno.

Tereza Borovičková

 

Caesar salát s kuřetem

Ingredience:

Na salát: 1 římský salát (případně ledový salát), 1 kuřecí prso, 1 hrst krutonů (opečené kostičky pečiva), 2 lžíce nastrouhaného parmazánu, olivový olej, sůl, pepř

Na dresink: 1 lžíce majonézy, 1 lžička dijonské hořčice, 1 lžíce citronové šťávy, 1 stroužek česneku (prolisovaný), 1 lžíce parmazánu, 1 lžíce olivového oleje, sůl a pepř podle chuti

Postup:

Kuřecí prso osolte, opepřete a opečte na pánvi s trochou oleje dozlatova z obou stran. Poté ho nakrájejte na plátky.

Salát omyjte, osušte a natrhejte na menší kousky.

Krutony připravte z kostiček staršího pečiva, které opečete na pánvi s trochou olivového oleje dozlatova. Pro lepší chuť můžete přidat česnek nebo bylinky.

Dresink smíchejte v misce do hladka. Poté přidejte salát, kuře, krutony a vše posypte parmazánem. Podávejte ihned, aby krutony zůstaly křupavé.

Dobrou chuť!

Veronika Follaufová

 

Svatý Martin a jeho tradice

Svátek svatého Martina se slaví 11. listopadu a patří mezi nejznámější podzimní svátky nejen v České republice, ale i ve střední Evropě. Oslavuje se například také ve Francii, kde je svatý Martin významným patronem.

Tento svátek je spojen s legendou o svatém Martinovi. Podle jedné z nich byl Martin voják, který nechtěl bojovat, a proto utekl. Když ho ostatní hledali, prozradily ho husy svým kejháním, a právě proto se na svatého Martina tradičně peče husa. Jiná legenda zase vypráví, že ho při kázání husy rušily, a proto skončily na pekáči. Obě pověsti jsou tedy spojeny s husami.

Vinaři si svatého Martina připomínají jako patrona svého řemesla a v tomto období se také ochutnává mladé víno. Svátek je zároveň spojen se začátkem zimy – proto se říká, že svatý Martin přijíždí na bílém koni.

Jde o krásné období, které symbolicky propojuje podzim se zimou.

Kateřina Janovská

 

Velikonoce

Velikonoce patří mezi nejvýznamnější svátky v České republice. Slaví se na jaře a jsou spojeny nejen s křesťanskou tradicí, ale také s oslavou příchodu jara. Původně šlo o náboženský svátek, při kterém si lidé připomínají zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Postupně se však Velikonoce propojily i s lidovými zvyky.

Mezi nejznámější tradice patří barvení vajíček, pletení pomlázek a koledování. Vajíčko je symbolem života a plodnosti, zatímco pomlázka má podle tradice přinášet zdraví a sílu. Lidé také pečou velikonočního beránka, mazanec nebo připravují různé jarní pokrmy.

Velikonoce jsou především o rodině, tradicích a společně stráveném čase. Dnes je mnoho lidí vnímá také jako svátky jara a odpočinku.

Kateřina Janovská

 

Záhada ve školní skříňce (2. díl)

Celý den Laura nedokázala myslet na nic jiného než na tajemný vzkaz. Každá minuta ve škole jí připadala nekonečná. Když konečně zazvonilo na poslední hodinu, rychle si sbalila věci a nenápadně vyšla z hlavního vchodu. Místo cesty domů zamířila ke staré tělocvičně za školou.

Budova působila opuštěně. Okna byla zaprášená, dveře zrezivělé a na stěnách visely zbytky starých plakátů z atletických závodů. Laura váhavě stiskla kliku – a překvapivě povolila.

Uvnitř bylo šero a chlad. Udělala pár kroků a najednou zaslechla slabé cvaknutí, jako by se za ní zavřely dveře. Rychle se otočila, ale nikdo tam nebyl.

Pak si všimla světla v rohu tělocvičny. Na zemi ležela stará sportovní skříň, zčásti pootevřená. Z jejího nitra vycházelo tlumené modré světlo. Laura pomalu přistoupila blíž a opatrně ji otevřela…

Tereza Fialová

 

Záhada ve školní skříňce (1. díl)

Byl to úplně obyčejný pondělek. Laura přišla do školy dřív než obvykle, protože si chtěla dopsat domácí úkol z matematiky. Když otevřela svou skříňku, všimla si, že mezi učebnicemi leží malý složený papírek, který tam rozhodně předtím nebyl.

Rozbalila ho a přečetla:

„Pokud chceš znát pravdu, přijď dnes po vyučování do staré tělocvičny. Neříkej nikomu ani slovo.“

Srdce jí začalo bušit rychleji. Kdo jí mohl takový vzkaz napsat? A jaká „pravda“? Laura věděla, že stará tělocvična je už léta uzavřená, protože tam kdysi došlo k podivné nehodě. Nikdo tam nesměl chodit…

Když zazvonilo na první hodinu, Laura si papírek schovala do kapsy a rozhodla se — po škole tam půjde.

Tereza Fialová

 

Třída číslo 13

Ve škole byla jedna učebna, do které se nikdy nechodilo – třída číslo 13. Nikdo pořádně nevěděl proč. Dveře byly zamčené, okna zabedněná a jméno na dveřích bylo setřené. Jen starý školník pan Rýdl občas potichu říkal: „Tam se radši nedívej…“

Jednoho dne se parta tří kamarádů – Ema, Filip a Tom – rozhodla tuhle záhadu rozluštit. Po vyučování ukradli náhradní klíč a potichu vstoupili dovnitř.

Uvnitř byla učebna jako z minulého století – dřevěné lavice, tabule popsaná křídou a na stole učitele školní zvonek. Ema na něj sáhla – a v tu chvíli se všechno zatmělo.

Najednou se ocitli ve stejné třídě, ale v roce 1963. Za okny jezdily staré autobusy, žáci nosili uniformy a místo mobilů měli učebnice. Kamarádi se snažili najít cestu zpět, ale zvonek zmizel.

Až když Tom napsal křídou na tabuli „Chceme domů“, ozvalo se cinknutí – a byli zpátky. Dveře za nimi se samy zamkly. Od té doby třída číslo 13 zmizela z mapy školy. A pan Rýdl se jen tiše usmíval a zametal chodbu: „Já vás varoval…“

Od té chvíle kamarádi o třídě už nikdy nemluvili. Ale pokaždé, když zazvonil školní zvonek, si jen tiše vyměnili pohled – protože věděli, že některé dveře je lepší nechat zavřené.

Vendula Follaufová

 

Učebna informatiky

Učebna informatiky je jedním z nejzajímavějších míst ve škole. Každý si tu najde to své. V místnosti je mnoho počítačů, tabletů i notebooků.

U klávesnic není dovoleno jíst ani pít a je důležité dodržovat školní pravidla. Celá učebna působí příjemnou atmosférou.

Možná se to nezdá, ale když stisknete správné tlačítko, počítač se zapne skoro jako kouzlem.

Učebna informatiky je navíc efektivním místem pro výuku žáků všech ročníků a pomáhá jim rozvíjet počítačové dovednosti.

Veronika Svirnjuk

 

Letecká doprava

Letecká doprava je nejrychlejší způsob cestování. Umožňuje lidem překonávat velké vzdálenosti během několika hodin a spojuje celý svět.

Má velký význam také pro obchod a turismus, protože umožňuje rychlou přepravu lidí i zboží. Nevýhodou je vyšší cena a také zátěž pro životní prostředí kvůli znečištění ovzduší.

Přesto je letecká doprava velmi důležitá a stále se dále vyvíjí.

Veronika Svirnjuk

 

Záhada ve školní skříňce (3. díl)

Laura se nadechla a opatrně sestoupila po úzkém schodišti dolů. Každý její krok se dutě ozýval, jako by scházela do nějakého podzemního prostoru. Když dorazila na poslední schod, objevila malou místnost osvětlenou jedinou starou žárovkou.

A nebyla tam sama.

Uprostřed místnosti stál kluk přibližně jejího věku – tmavé vlasy, mikina s kapucí a v ruce držel baterku. Zdálo se, že na ni čeká.

„Tak jsi přišla,“ řekl tiše, ale sebejistě.

Laura znejistěla. „Kdo jsi? Ty jsi mi nechal ten vzkaz?“

Kluk se usmál, ale trochu zvláštně – jako někdo, kdo ví víc, než říká. „Jmenuju se Adam. A ano, ten vzkaz byl ode mě. Myslím, že bys měla vědět, co se tady ve škole doopravdy děje… Ale nejdřív mi musíš slíbit, že to nikomu neřekneš.“

Laura chvíli váhala. V hlavě jí vířilo spoustu otázek, ale zvědavost byla silnější než strach. „Dobře,“ přikývla.

Adam sáhl do kapsy a vytáhl malý kovový klíček s podivným symbolem. „Tímhle se dá otevřít něco, co má ve škole zůstat navždy skryté,“ zašeptal.

Tereza Fialová

 

Pejsek Tom

„Pes je nejlepší přítel člověka.“ A zároveň patří mezi nejčastější domácí mazlíčky. Psi ale nejsou jen společníci – existují také policejní psi, terapeutičtí psi pomáhající při canisterapii nebo pastevečtí psi.

Tomík je pes neznámého plemene. Je to domácí mazlíček – kříženec více plemen, tzv. „pouliční mix“. Jeho matka je kříženec teriéra, otec také „pouliční mix“. Je ale jisté, že v sobě má i znaky knírače. Narodil se jako jedno z šesti až osmi štěňat. Díky svému původu je barevně i velikostně odlišný od některých svých sourozenců. Po matce má hladkou srst, zatímco otec je drsnosrstý. Narodil se 6. 9. 2021 a i když je menšího vzrůstu, je už dospělý.

Když byl štěně, byl velký jen jako dlaň a vešel se i do kapsy.

Pes je ale především skvělý přítel – nikdy vás nezradí, je vám oporou a dokáže vycítit, když vám není dobře. S pejskem si člověk užije spoustu zábavy. Může být nejen domácím mazlíčkem, ale i parťákem pro sport, výcvik nebo různé soutěže.

Péče o psa však vyžaduje zodpovědnost – je potřeba ho venčit, krmit, věnovat mu pozornost a lásku, kterou vám vždy oplatí.

 Tereza Borovičková

 

Bublanina

Ingredience:

3 vejce, 150 g cukru krupice, 1 vanilkový cukr, 150 ml mléka, 100 ml oleje, 250 g polohrubé mouky, 1 prášek do pečiva, špetka soli, ovoce (třešně, višně, jahody, borůvky apod.)

Postup:

Troubu předehřejte na 180 °C. Vejce vyšlehejte s cukrem a vanilkovým cukrem do světlé pěny. Přidejte mléko a olej a krátce promíchejte.

Vmíchejte mouku smíchanou s práškem do pečiva a špetkou soli. Těsto nalijte na vymazaný a vysypaný plech. Na povrch rovnoměrně rozložte ovoce.

Pečte přibližně 25–30 minut, dokud povrch nezezlátne. Nechte chvíli vychladnout a poté si pochutnejte.

Veronika Follaufová

 

Poníci Oskar a Oliver a kobyla Julka

Oskar, Oliver a Julka jsou mazlíčci Julči. Oskar a Oliver jsou bratři – mají stejnou matku, ale každého jiného otce. Jsou to teplokrevní poníci. Oskar se narodil 31. 3. 2014 a Oliver 16. 4. 2014, takže jsou téměř jako dvojčata.

Julka je kobyla narozená 16. 4. 2018. Původně měla být závodním poníkem, ale byla o centimetr vyšší, než je pro poníka povoleno, a proto ji majitelé prodali Julčině rodině.

Všichni tři mají velký výběh přímo u Julči na zahradě, takže si na nich může kdykoliv zajezdit. Jezdectví se věnuje už od malička a trénuje například klus, cval a další jezdecké disciplíny.

O koně je potřeba se pravidelně starat – každý den se jim čistí kopyta, upravuje srst a dostávají seno, občas i mrkev jako pamlsek.

S koňmi zažívá Julča i různá dobrodružství. Jednou například jela na Oliverovi domů. Ten se ale splašil, proběhl pod elektrickým ohradníkem do výběhu a Julča v něm zůstala zachycená. Naštěstí se nic vážného nestalo.

Koně jsou velcí, ale zároveň vnímaví a zábavní společníci. Nejsou jen pro ježdění, ale i skvělí přátelé, kteří dokážou člověka uklidnit a „vyslechnout“. Pokud někdo nemá vlastního koně, může navštívit jezdecký klub a vyzkoušet si jízdu tam.

Tereza Borovičková

 

6 tipů, jak zvládnout písemku bez přípravy

1. Uklidni se – nikdy to nebývá tak hrozné, jak se na první pohled zdá.
2. Piš čitelně a upraveně. Přehledný text vždy působí lépe než chaos.
3. Napiš alespoň něco, co víš – i částečná odpověď může pomoct.
4. Vzpomeň si na hodinu – i když ses neučil, něco jsi pravděpodobně slyšel.
5. Zaměř se na lehké otázky a ty těžší klidně přeskoč.
6. Pečlivě si čti zadání, abys přesně věděl, co máš udělat.

Veronika Svirnjuk

 

10 věcí,které zažil každý student

1.Nejlepší nápady přijdou až po testu.

2.Přestávka uteče jako za 10 sekund.

3.Učení na poslední chvíli před hodinou.

4.Nepřišel do školy,ale zrovna máte volnější den.

5.Neučil se,ale je zkoušení.

6.Píšete test a půlka třídy chybí.

7.Posledních 5 minut hodiny trvá nekonečně dlouho.

8.Když si něco zapíšeš,stejně to později nepřečteš.

9.Vždycky zapomeneš přesně tu věc,kterou zrovna potřebuješ.

10.Všichni už počítají dny do pátku.

 Veronika Svirnjuk

 

Školní šatna

Školní šatna je místo, kde každý žák začíná svůj den. Nachází se zde stovky skříněk. Šatní skříňky žáků jsou často velmi kreativní a originální. Je jen na každém, co si do své skříňky uloží a jak se o ni stará.

Prázdný prostor navíc může rozvíjet kreativitu.

Pokud se vám občas ztrácí přezůvky ze skříňky, nezoufejte – možná se časem zase objeví na svém místě.

Veronika Svirnjuk

 

Strašilky

Strašilky nejsou příliš běžní, a pro některé lidi dokonce ani známí domácí mazlíčci. Kačka chová strašilky australské a lupenitky, dříve měla také ďábelské strašilky. V současnosti má vajíčka australských strašilek, jednu lupenitku a jednu ďábelskou. Strašilky chová už šest a půl roku.

Péče o ně je poměrně nenáročná. Žijí v teráriu s horní síťkou. Uvnitř mají větvičky ptačího zobu, po kterých lezou, a zároveň jim slouží i jako potrava. Listy se několikrát denně rosením zvlhčují, a strašilky z nich pijí vodu.

Strašilky jsou zajímavé na pozorování a mohou lézt i po ruce. Jednou dokonce jedna strašilka Kačce utekla a přežila šest dní na stropě. Lupenitka navíc svým vzhledem připomíná list.

I když strašilky nejsou mazlíčci, kteří by za vámi běhali a hráli si, mohou být i tak zajímavými a klidnými domácími společníky.

Tereza Borovičková

 

Školní přestávka

Byl pátek a poslední hodinu měli žáci přírodopis, během kterého psali zápis. Po skončení hodiny se vydali do šatny, ale něco je neustále nutilo se vracet zpět.

Těsně u skříněk si paní učitelka vzpomněla, že ve třídě zapomněla ovladač. Martin zjistil, že nemá aktovku, Bára klíče a Sam si ve frontě na oběd uvědomil, že nemá mikinu. Nakonec se všichni tři opět sešli ve třídě.

Společně si vzali své věci a vydali se na oběd. Jenže když vyšli na chodbu, byla úplně prázdná. „Možná už jsou všichni v jídelně,“ řekl Sam.

V jídelně ale také nikdo nebyl – ani žáci, ani kuchařky. Všechno však vypadalo, jako by oběd právě probíhal: jídlo na pultě, otevřené výdejní okénko i prostřené stoly.

„To je fakt divné…“ řekla Bára. Prošli celou školu, ale nikde nikoho nenašli.

Nakonec si nabrali jídlo a zůstali v jídelně. Východ ze školy byl zamčený, a tak se rozhodli počkat. Ani telefonování nepomohlo – čísla nefungovala a vypadala jako neexistující.

Večer si ustlali v šatně a usnuli s pocitem nejistoty. Ráno je probudil školník. Po rozhovoru ale zjistili, že od jejich „uzamčení“ uběhly jen tři hodiny, ne celá noc. Navíc venku byla tma, i když podle času mělo být odpoledne.

Školník i ostatní tvrdili, že je během dne viděli normálně – v jídelně i na chodbách. Dokonce se s Bárou prý její kamarádka Markéta bavila.

Nikdo si nedokázal vysvětlit, co se stalo. A i když ostatní jejich zážitek popírali, trojice si byla jistá, že něco v ten den nebylo v pořádku.

Nakonec se s tím smířili a už o tom moc nemluvili. Jen občas se k té zvláštní školní přestávce v myšlenkách vraceli.

Tereza Borovičková

 

Zakrslý králík Bambulka

Bambulka je Sáry králík. Je to zakrslý králík plemene „lvíček“. Toto plemeno se tak nazývá proto, že má kolem krku srst připomínající hřívu. Co se vzhledu týče, je Bambulka béžová až vanilková. U Sáry bydlí už čtyři roky a je jí sedm až osm let. Přesto je stále velmi aktivní.

Její nejoblíbenější činností je odpočinek a spaní, ale ráda také běhá. Nejraději si se Sárou hraje venku. Jí různé druhy zeleniny a její nejoblíbenější pochoutkou jsou jahody.

Zakrslý králík je podobný králíku domácímu, ale je menší a často chovaný jako mazlíček. Dá se s ním zažít spousta zábavy a může být i skvělým kamarádem. Někdy se účastní i přehlídek.

V kleci by měl mít domeček, pítko, krmivo, seník a podestýlku. Ideální je dvoupatrová klec se schůdky, kde může být i prostor pro toaletu. Hodí se také hračky, nejlépe z přírodních materiálů. V létě je vhodný i venkovní výběh na zahradě.

Je důležité králíkům věnovat dostatek pozornosti a správnou péči. Není ale pravda, že mohou jíst vše ze zahrady – některé rostliny jsou pro ně jedovaté, například medvědí česnek, kapraď samec, sněženka, jmelí nebo vlaštovičník.

Králíci patří mezi nejoblíbenější domácí mazlíčky.

Tereza Borovičková

 

Mezi nebem a zemí 2

Nemohla jsem se vynadívat na tu krásu kolem sebe. Ani nepříjemné vzpomínky na poslední dny v mém rodném městě mi nedokázaly zkazit procházku mezi sady, které působily jako z romantického filmu. Byla jsem, jsem a budu věčný rýpal, a tak mi to nedalo – musela jsem hledat, čím ve mně toto místo vyvolává tak zvláštní pocit.

Hned na první pohled mě zaujaly neobvyklé barvy korun stromů. Většina z nich měla růžový až nafialovělý odstín. Že by nějaká neznámá odrůda? To se mi nezdálo pravděpodobné. Na konci celé aleje stál vysoký oranžový panelový dům, který mi trochu připomínal naši bývalou školu. Z té je teď zásobárna střelného prachu. Bylo zvláštní, ale zároveň uklidňující, mít pocit, že je vše tak nějak při starém.

Vešli jsme dovnitř. Hned v přízemí byla jídelna s kuchyní a všichni se hladově vrhli ke stolům, jako by několik dní nejedli. Ani se jim nedivím – nikdo z nás neviděl pořádné jídlo od chvíle, kdy jsme vyrazili na nádraží.

Vzápětí se objevily kuchařky a začaly nalévat polévku. Každý dostal přesně stejné množství – ani kapku navíc, ani méně. Pustila jsem se do jídla. Polévka byla sice kyselá, ale nepřipadalo mi to nijak zvláštní.

Najednou jsem však v puse ucítila podivnou hořkou věc, něco kulatého. Jedla jsem spíše automaticky, takže jsem si vůbec nevšimla, že jsem něco takového spolkla. „Bože, ať to není to, co si myslím…“ modlila jsem se v duchu, zatímco jsem z pusy vytáhla slizký kulatý předmět.

V tu chvíli jsem vykřikla hrůzou a celá polévka mi vyprskla ven. To, co jsem držela v ruce, bylo oko. Ne lidské – to bych poznala – ale něčí oko.

Celá jídelna se na mě otočila s překvapeným pohledem. Styděla jsem se, i když jsem měla k reakci dost pádný důvod. Jedna z kuchařek mě chytila za rameno a odvedla do druhého patra, kde byly pokoje. Marně jsem jí vysvětlovala, co jsem viděla – nevěřila mi.

„Až začneš mít trochu rozumu, pak se se mnou můžeš bavit,“ řekla a zabouchla dveře.

Zůstala jsem sama. Bylo mi do pláče i na zvracení zároveň. Nerada soudím věci hned podle prvního dojmu, ale tohle místo na mě působilo čím dál podivněji.

Sedla jsem si na postel a všimla si úhledně složeného balíčku. Uvnitř byla tmavě růžová košile, žlutá sukně a pár černých naleštěných střevíců. Pravděpodobně uniforma, kterou tu budu muset nosit.

Už není cesty zpět. Zbývá jediné – zvyknout si.

Anna Ciglerová

 

Zvrácená bojovka

Byli jsme na školním výletě. Večer se začalo stmívat a čekal nás noční pochod lesem. Ještě před odchodem nám učitelé vyprávěli o poutníkovi, který tudy kdysi šel – prý to byl reportér, který už z lesa nikdy nevyšel.

„To je jen historka,“ řekl Filip. Já jsem přikývla, ale upřímně – nikdo z nás si nebyl úplně jistý.

Šli jsme celá třída. Učitelé zůstali v táboře a naším cílem bylo dojít na druhou stranu lesa, kde měla být truhla s papírky jako důkaz, že jsme tam byli.

Lesem jsme šli potichu, každý se snažil tvářit statečně, ale všichni jsme cítili nepříjemný pocit, že nás někdo sleduje. Klára to nezvládala skrývat. Filip toho využil a navrhl, že by část z nás mohla zůstat na kraji lesa a ostatní by šli pro papírky. Všem se to zdálo jako dobrý nápad.

Losovalo se. Já, Filip, Klára, Lucka, Tom a Sam jsme zůstali. Ostatní šli.

Byly to sotva tři minuty, když se ozvalo křupnutí větve a kašel. Filip se zasmál, ale v tu chvíli si Tom všiml na svém rameni cizí ruky – bledé, dospělé. Když jsme se otočili, nikdo tam nebyl.

Ozval se jen šepot. Chrchlavý, vyčerpaný hlas:

„Odejděte…“

Ačkoliv všechno ostatní fungovalo – baterky i signál – začali jsme utíkat. Zastavili jsme až u tábora. Teprve tam jsme si uvědomili, že jsme nechali ostatní v lese.

V táboře už byli učitelé i naši spolužáci, kteří šli pro truhlu. Podle nich jsme tam v tu dobu také byli – přesně ve chvíli, kdy jsme slyšeli ten hlas.

Raději jsme to dál neřešili.

Večer nám ale někdo zaklepal na dveře. Byli to Tom, Sam a Filip. Tom držel knihu. Uvnitř byla kresba – obkreslená poslední fotografie reportéra, který zmizel před padesáti lety.

A na té fotografii bylo šest dětí.

Když jsem se podívala blíž, zamrazilo mě. Byli jsme to my. I reportér.

Že bychom se vrátili v čase? A proč nás měl někdo chránit?

Odpověď jsme už nezjistili.

Tereza Borovičková

 

Školní dílna

Školní dílna je jedno z nejlepších míst na naší škole. Na první pohled působí příjemně a útulně. Každý kout nabízí možnost něco vytvořit, vyzkoušet a hlavně si to užít.

Jen pozor na školního bubáka, který údajně žije ve třetím šuplíku vlevo – bývá nevrlý, když ho někdo probudí. V dílně se mísí zručnost s kreativitou, a právě to z ní dělá místo, kde si každý může něco vyzkoušet. Kdo ví, třeba právě vy zde jednou vytvoříte své mistrovské dílo.

Veronika Svirnjuk

 

Školní knihovna

Školní knihovna je ještě zajímavější, než se na první pohled zdá, i když ji někteří lidé považují za nepotřebnou. Ve skutečnosti se ale velmi mýlí.

Knihy jsou věci, které dokážou člověka zabavit, obohatit a přinést mu spoustu nových informací. Je jen na každém, jaký žánr si vybere a jakou čtenářskou cestou se vydá.

Naše školní knihovna se nachází hned za školní jídelnou. Je to útulná místnost plná knih. Nenajdete zde jen učebnice, ale také mnoho dalších titulů, které možná znáte i z domova – od historie České republiky a Evropy až po napínavé fantasy příběhy.

Knihy jsou přehledně rozdělené do kategorií, takže si zde každý najde to své. Návštěvu školní knihovny lze doporučit nejen čtenářům, ale i těm, kteří ke knihám zatím cestu nenašli – možná je právě zde objeví.

Veronika Svirnjuk

 

Školní kuchyňka

Školní kuchyňka je pro naši školu určitě nezbytná. Připravujeme zde různá jídla, která si na začátku roku sami zvolíme.

Naše kuchyňka je hezky uspořádaná a má příjemný design, podobně jako školní jídelna. Je kouzelná hlavně tím, že si jídlo připravujeme sami, a proto máme z výsledku větší radost.

Těžko se popisuje atmosféra, která tu panuje. Při pojídání palačinek a popíjení horkého čaje s kamarády člověk snadno zapomene na všechny starosti.

Není to tu jako ve třídě – spíš to působí jako doma.

Veronika Svirnjuk

 

Školní pozemek

Školní pozemek se nachází hned za naší školou. V horkých letních měsících sem chodí rády téměř všechny třídy, protože tu panuje příjemná a uvolněná atmosféra.

První část pozemku je spíše sportovní, druhá slouží k pěstování stromů, keřů a dalších rostlin. Já osobně dávám přednost té druhé části. Nachází se zde skleník a také altánek, kam se dá schovat, když je velké horko. Je to příjemný odpočinek pod korunami stromů… dokud si člověk neuvědomí, že ho čekají ještě dvě hodiny výuky.

Na školním pozemku se také vyučuje tělocvik. K dispozici je běžecká dráha, fotbalové i basketbalové hřiště.

Je to hezké místo, kde je většinou příjemné počasí – pokud zrovna neprší nebo není bouřka. Školní pozemek je podle mě skvělé místo, kam se dá jít s kamarády.

Veronika Svirnjuk

 

7 tipů, jak přežít pondělí ve škole

1. Představ si, že je pátek a zítra začíná víkend.
2. Obleč si něco pohodlného, v čem se budeš cítit dobře.
3. Vezmi si s sebou něco malého, co ti udělá radost.
4. Zabav se s kamarádem – čas pak uteče rychleji.
5. Najdi alespoň jednu věc, na kterou se během dne těšíš.
6. Připomeň si, že když jsi zvládl minulé pondělí, zvládneš i tohle.
7. Nestresuj se – pondělí vždycky jednou skončí.

Veronika Svirnjuk

Petřínská rozhledna

Tato dominanta, často přezdívaná „malá Eiffelovka“, byla postavena u příležitosti jubilejní výstavy v roce 1891 jako volná kopie pařížské věže v poměru 1:5.
Je vysoká 58,7 metru a na její vrchol vede 299 schodů. Z vrcholu je za jasného počasí nádherný kruhový výhled na celou Prahu a široké okolí. V podloubí rozhledny se nachází stálá expozice o historii Petřína.

Tipy pro návštěvníky: Na Petřín se lze dostat buď pěšky, lanovkou, nebo na vrchol dojet autobusem k zastávce Koleje Strahov a odtud dojít k rozhledně téměř po rovině. Petřín je ideálním místem pro jednodenní výlet, procházku nebo rodinnou zábavu.

Matěj Šereda

Novofundlandský pes Ballooo

Ballooo je novofundlandský pes (hovorově „novofundlanďan“). Narodil se v červenci. Je mu 9 let. Je většího vzrůstu a má skoro 70 kg. Rád žužlá kamínky, tancuje a hraje si na honěnou. Mezi jeho nejoblíbenější aktivity patří provokování svého psího kamaráda Bayleyho. Novofundlandští psi jsou známí svojí přátelskou a hravou povahou. Patří mezi největší psí plemena. Vyskytují se ve třech barvách: černé, hnědé a černobílé. Ballooo je hnědočerný. Jejich výška se pohybuje kolem 66–71 cm. Jmenují se podle ostrova Newfoundland. Je pravděpodobné, že jejich blízkými příbuznými jsou labradorští retrívři.

„Pes má krásu bez ješitnosti, sílu bez krutosti a lidské ctnosti bez lidských vad.”
— George Gordon Byron

Tereza Borovičková

 

Školní záhady: Šipka (5. část)

Stáli jsme v úplné tmě. Nikdo se neodvážil promluvit. Jen jsme slyšeli ten zvuk – pomalé škrábání o podlahu.

Tereza se chvěla. Honza zašeptal: „To není vítr…“

Pak se světlo na chvíli zablesklo. Na stěně se objevily otisky rukou. Spousta rukou. Ale byly moc velké. A měly jen tři prsty.

Najednou začal zvonit školní zvonek. Přesně o půlnoci.

Pokračování příště…

Tereza Fialová

Technika kolem nás

Technika dnes roste tak rychle, že člověk ani nestíhá sledovat, co všechno se kolem něj mění. To, co ještě před pár rokama působilo jako sci-fi, dneska normálně nosíme v kapse nebo na hlavě.

Začněme u mobilních telefonů. Dnešní mobily nejsou jen zařízení na volání. Mají víc výkonu než starý notebooky, fotí skoro jako profi foťáky a díky různým aplikacím zvládnou věci, který dřív uměla jen drahá technika. Hry, úprava videí, sledování zdraví, orientace podle GPS… prostě malý přenosný centrum vesmíru.

Hodně se posunuly i chytré hodinky. Měří všechno možný – tep, spánek, stres, dokonce i krevní okysličení. Některé modely umí detekovat pády a volat pomoc, což zní až neuvěřitelně. A většina lidí je dnes má na ruce skoro pořád.

Obrovský skok nastal i ve virtuální a rozšířené realitě. Kromě klasických VR brýlí se začaly prosazovat zařízení jako Meta Ray-Ban brýle, které vypadají skoro jako normální brýle, ale mají kamery, AI asistenty a AR funkce. Člověk s nima může fotit, točit, navigovat se ve městě a mluvit s AI jen tak při chůzi po ulici. Vypadá to trochu jako budoucnost z cyberpunku, ale je to už reálně tady.

A když už mluvíme o AI, její vliv je naprosto všude. Od filtrů v mobilech, co ti vylepší fotky, přes překladače, které dávají smysl (většinou), až po domácí asistenty, co ovládají světla, teplotu a další věci. AI dnes pomáhá i v hrách, v autech, v chytrých domácnostech nebo třeba v programech na učení.

Nesmíme zapomenout ani na sluchátka, která taky udělala obří krok dopředu. Kdysi jen hrála hudbu, dnes mají aktivní potlačení hluku, prostorový zvuk, automatické přepínání mezi zařízeními a některé dokonce sledujou, jak moc hlasitě posloucháš. A u bezdrátových sluchátek už skoro nikdo neřeší výdrž – vydrží klidně celý den.

Pokročila i spousta dalších věcí: chytré domácnosti s žárovkami na Wi-Fi, robotické vysavače, drony, které umí sledovat objekt a natáčet profi videa, nebo třeba elektrické koloběžky, co jsou rychlejší, než by člověk čekal. A technika se pořád posouvá, takže kdo ví, co budeme používat za pár let.

Filip Jeřábek

Co je v naší škole jedinečné

V naší škole je spousta jedinečných věcí, např. výzdoba, rozvržení hodin a také druhé obědy ve školní jídelně. Některé školy takové možnosti neposkytují. Mně se nejvíce líbí výzdoba chodeb s projekty žáků místo prázdných bílých zdí.
A co se na naší škole líbí vám?

Veronika Svirnjuk

ASSASSIN´S CREED

Jedná se o sérii čtyř knih – komiksů (mang), které napsala a ilustrovala Minoji Kurata. Manga je japonský komiks, který se čte zprava doleva a často bývá černobílý.

V této sérii jde o příběh dívky jménem Šao Jun, která má krev asasína (bojovníka) a jejím jediným úkolem je pomstít své druhy, které zabili zlí panovníci. Šao Jun zároveň osvobozuje otroky všech těchto panovníků.

Jedná se o akční komiks s historickými prvky, a proto bych ho doporučila všem, kdo mají rádi akční čtení. A protože je hlavní hrdinkou dívka, doporučila bych ho spíše holkám.

Tereza Janovská

Svatý Martin a jeho tradice

Svátek sv. Martina se slaví 11. listopadu a patří mezi nejznámější podzimní svátky, a to nejen v Česku. Slaví se zejména ve střední Evropě, ale například i ve Francii (sv. Martin je významným francouzským světcem).

Tento svátek je spojen s legendou o svatém Martinovi. Příběhy o něm jsou různé. Nejznámější z nich praví, že sv. Martin byl voják, který nechtěl bojovat, a tak utekl, a když ho ostatní hledali, prozradila ho husa, která kejhala. A proto se na svatého Martina jí husa. Jiná legenda říká, že sv. Martina při kázání rušily husy, a tak skončily na pekáči. Každopádně obě jsou spojené s husami.

Vinaři si připomínají sv. Martina jako patrona svého řemesla a v tento den se ochutnávají mladá vína.

Tradice svatého Martina je také spojena se začátkem zimy, proto se říká, že svatý Martin přijíždí na bílém koni. Tento svátek je krásným přechodem mezi podzimem a zimou.

Kateřina Janovská

Jak se (ne)ztratit ve škole

Každý z nás se už někdy ztratil, ale ztratili jste se někdy ve škole?

Tady je 5 mých rad, co dělat:

Všímej si detailů – Když místo neznáš, můžeš ho aspoň popsat.

Ztrať se s kamarádem – Víc hlav víc ví.

Když nevíš, zeptej se – Někdo ti určitě poradí.

Nepanikař – V chaosu se hůř přemýšlí.

Nezapomínej, že když se ztratíš, můžeš najít něco, o čem jsi netušil.

Veronika Svirnjuk

Školní záhady: Šipka (4. část)

Navzdory šipce jsme vstoupili. Dveře za námi samovolně zaklaply. Byla tam jen tma, prach… a staré stoly pokryté skleněnými nádobami.

Na tabuli někdo napsal: „Neprobouzej to, co spí.“

V rohu se cosi pohnulo. Pomalu. Jakoby tam někdo – nebo něco – dýchalo.

A pak světlo zhaslo úplně.

Pokračování příště…

Tereza Fialová

Školní záhady: Šipka (3. část)

Ve dveřích byla tma. Taková, co se zdá hustší než vzduch. Posvítili jsme dovnitř mobilem – ale světlo mizelo, jako by ho něco pohlcovalo.

Najednou se ozval šepot. Tichý, přesto jsme mu rozuměli:
„Vraťte to zpět…“

Tereza vykřikla. Na zemi za námi byla nová šipka. Tentokrát ukazovala ven ze školy.

Pokračování příště…

Tereza Fialová

Recept na domácí tiramisu

Ingredience:
250 g mascarpone, 3 vejce, 60 g cukru (ideálně moučkového), 1 balíček cukrářských piškotů, 150 ml silné vychladlé kávy, 2 lžíce likéru nebo rumu, kakao na posypání

Postup:
Uvařte si silnou kávu, nechte ji vychladnout.
Krém: Oddělte žloutky a bílky. Žloutky vyšlehejte s cukrem do světlé pěny. Přidejte mascarpone a lehce zašlehejte, až vznikne hladký krém. Z bílků ušlehejte tuhý sníh a opatrně ho vmíchejte do krému.

Každý piškot krátce namočte do kávy (nesmí se rozpadnout). Naskládejte první vrstvu piškotů do formy, potřete polovinou krému, potom přidejte druhou vrstvu piškotů a zbytek krému. Povrch zarovnejte a dejte do lednice alespoň na 4 hodiny.

Nakonec jej posypte kakaem a můžete servírovat. Dobrou chuť!

Vendula Follaufová

Babymonster

Ahoj všichni, dneska budu psát o holčičí skupině BABYMONSTER, která spadá pod korejskou společnost YG Entertainment. Skupina se skládá ze 3 Korejek (Rami, Ahyeon a Rora), 2 Japonek (Asa a Ruka) a 2 Thajek (Pharita a Chiquita). Jejich první výskyt byl v jejich survival show „Last Evaluation“. Původně ve skupině mělo být jen 5 členek, ale YG (ředitel společnosti) se rozhodl, že jich debutuje všech 7. Jako konec jejich survival show vydali svůj první song DREAM (14. 5. 2023), ještě to nebyl jejich oficiální debut.

V době mezi DREAM a oficiálním debutem BABYMONSTER vydali ještě další 2 songy: BATTER UP (27. 11. 2023) a Stuck in the Middle (1. 2. 2024). V těchto dvou hitech ale nevystupovala Ahyeon kvůli zdravotním problémům.

1. dubna vydali svůj oficiální debut EP BABYMONS7ER. EP obsahovalo: hlavní track SHEESH, sedmičlenné verze Batter Up a Stuck in the Middle. Od debutu do teď vydali celkem 30 songů.

Od začátku roku 2025 skupinu dočasně opustila Rami ze zdravotních důvodů, očekává se, že už se brzy vrátí. Jestli byste si chtěli něco od BABYMONSTER poslechnout, tak doporučuji: WE GO UP, SHEESH a DRIP.

Jedna z jejich posledních nehudebních aktivit byla reality show „BABYMON HOUSE“, můžete v ní pozorovat život členek v domě, který byl podle jejich domu snů. Poslední album, co vydaly, je mini album WE GO UP.

(Členky zleva doprava – vrchní řada: Rami, Rora, Ahyeon a Chiquita. Spodní řada: Pharita, Asa a Ruka)

(Vrchní řada L → R: Rora, Ahyeon, Chiquita. Spodní řada L → R: Asa, Ruka, Pharita.)

Nyní už se s vámi loučím. Doufám, že se do objevování BABYMONSTER světa pustíte sami. Ahooooj!

Lucie Kokošková

Kocour Ferda

Ferda je Míšin kocour. Ferda je kotě kočky domácí. Je narozený v květnu, takže je to takzvané „májové kotě“. Dokonce už i chytá myši, přestože se říká, že kocouři myši neloví. Je to venkovní kočka, ale občas chodí i dovnitř. Nejraději si hraje se svým psím kamarádem. Jeho oblíbenou hračkou je i „škádlítko“, což jsou pírka přivázaná na provázku. Jako kotě je také hodně zvědavý a často leze, kam nemá. Je mu teprve šest měsíců, ale už leze po stromech a je celkem aktivní. Je už středně velký a ještě vyroste. Když byl menší, měl cca tři měsíce modré oči. Poté se mu začaly postupně vybarvovat. Teď už je má hnědé. Kočka je jeden z nejčastějších domácích mazlíčků. Nejraději pije mléko. Pije mléko a vodu. K jídlu má například granule nebo maso. Je také ale i spousta potravin, které kočka nemůže jíst. Mezi ty patří například cibule, česnek, čokoláda, alkohol, kofein, hrozny, avokádo a syrové maso. Tyto potraviny mohou být pro kočku hodně nebezpečné. Kočky jsou s námi už spoustu let. Jsou to také častí hrdinové z pohádek. Například Pejsek a kočička.

Tereza Borovičková

Pokusy a vynálezy

Lidská zvědavost a chuť zkoumat vedly ke spoustě objevů a vynálezů. Od domácích pokusů až po velké vědecké revoluce. Všechno začíná otázkou: Co by se stalo, kdyby?

Dnes můžeme dělat pokusy i doma.

Například:

• Sopka z jedlé sody a octa

• Lávová lampa z oleje, vody a šumivky

• Elektromagnet z hřebíků a drátů

• Domácí sliz z lepidla, vody a jedlé sody

Helena Šimánková

 

Generace online

Žijeme v době, kdy je internet moderním trendem a součástí každodenního života. Mladí lidé tráví hodně času na sítích, v online hrách a při učení. Technologie nám pomáhají, ale je důležité je používat s rozumem. Generace online má velké možnosti, když je využije správně.

Jakub Mikulanda

Hrad Zlenice

Hrad se nachází na pravém břehu řeky Sázavy. Přichází se k němu do kopce lesem, podél zbytků hradební zdi. Když vyšlapete kopec, objeví se před vámi hradební brána, krytá dřevěnou střechou. Vpravo uvidíte dřevěný přístřešek pro turisty, ze kterého jsou vidět téměř celé Zlenice. Bránou projdete po dřevěném mostku a dostanete se k zřícenině hlavní věže, která se dá obejít dokola.

Matěj Šereda

Domeček se zahrádkou

Co budeš potřebovat:

Materiál:

• prázdná plastová miska (např. od masa)

• vatové tampony nebo hlína

• semínka trávy nebo bylinek (např. pšenice, ječmen, obyčejná tráva…)

• šablona domečku k vybarvení

• laminovací fólie nebo karton na podlepení

• dřevěné špachtle (nanuková dřívka) – různé barvy nebo bezbarvé

• lepidlo nebo tavná pistole

• nůžky

• fixy, pastelky nebo voskovky

Postup:

Výroba domečku:

• Vytiskni nebo nakresli šablonu domečku na karton.

• Domeček vybarvi podle libosti (použij pastelky, fixy nebo voskovky).

• Pokud je domeček menší než miska, domaluj pozadí domečku.

• Domeček zalaminuj a vystřihni podle velikosti misky.

• Přilep lepidlem nebo tavnou pistolí domeček do zadní části zahrádky.

Výroba plotu:

• Vezmi barevná dřívka (nebo si je můžeš i nabarvit).

• Lepidlem nebo tavnou pistolí spoj dřívka do tvaru plotu.

• Hotový plot přilep na přední stranu plastové misky.

Příprava zahrádky:

• Vezmi plastovou misku a naplň ji vlhkou vatou nebo hlínou.

• Na povrch nasyp semínka trávy a lehce je zatlač.

• Zalij vodou – jen mírně, aby semínka byla vlhká.

• Postav misku na světlo (např. na parapet) a pravidelně zalévej.

Oldřich Berka

VTIPY pro děti (Díly 1 – 7)

Knížka je ideální na dlouhé cesty nebo pobavení při nudných chvílích. Obsahuje velké množství vtipů z nejrůznějších oblastí, třeba o zvířatech nebo známé vtipy o Pepíčkovi. Vtipy jsou jednoduché a stručné, proto bych knihu doporučila i mladším čtenářům z prvního stupně.

Zajímavostí je, že kromě vtipů obsahuje i hádanky. V knížce se nacházejí také vtipné ilustrace s popisky.

Knížku lze běžně sehnat v různých knihkupectvích. Vydává ji Cpress a již vyšlo více dílů, přičemž kategorie vtipů se v každé knize liší.

Podle mě se knížka bude líbit všem, kteří se rádi baví nebo baví druhé.

Kateřina Janovská

Jak hudba ovlivňuje naši náladu

Hudba je mocný nástroj, který dokáže změnit naši náladu během pár minut. Rychlé rytmy a hlasité tóny nás mohou povzbudit a dodat energii, zatímco pomalé a klidné melodie nám pomáhají uklidnit se a relaxovat.

Vědci zjistili, že poslouchání hudby stimuluje mozek a uvolňuje hormony štěstí, jako je dopamin. Proto je hudba skvělým prostředkem, jak si zlepšit náladu, soustředění nebo i kvalitněji spát.

Ať už máte rádi rock, klasiku nebo pop, hudba je univerzální jazyk emocí.

Tereza Fialová

Den rodiny a význam rodinných vztahů

Chtěl bych přiblížit důležitost měsíce května, kdy si každoročně 15. května připomínáme Den rodiny.

V této souvislosti jsem se zaměřil na tvorbu rodokmenu, který může pomoci lépe poznat, z jakých předků pocházíme. Je to také skvělá příležitost společně s rodiči nebo prarodiči zavzpomínat na jejich život a dozvědět se spoustu zajímavostí.

Den rodiny slavíme každoročně 15. května. Tento mezinárodní den byl vyhlášen Organizací spojených národů v roce 1993 a jeho cílem je připomenout hodnotu rodiny jako základní jednotky společnosti. Zdůrazňuje důležitost pevných mezilidských vztahů, vzájemné podpory a společně stráveného času.

Další významný svátek v tomto období je Svátek matek, který v roce 2025 připadá na 11. května – druhou květnovou neděli. Tento den je věnován poctě matkám a mateřství. Je to příležitost poděkovat maminkám za vše, co pro nás dělají.

Nezapomínejme ani na Den otců, který se slaví třetí neděli v červnu. V roce 2025 připadá na 15. června. Tento den je věnován otcům a jejich roli v rodině a společnosti.

Den rodiny není o drahých dárcích nebo dokonalých plánech. Naopak – pozornost, naslouchání a malé projevy lásky jsou tím, co dává tomuto dni skutečný význam.

Když si povídáme o rodině, můžeme si zkusit také vytvořit vlastní rodokmen.

Rodokmen formou stromu z otisků listů

Pomůcky:

• výkres formátu A3

• vodové nebo temperové barvy

• štětec

• listy ze stromu (např. z dubu, lípy…)

• nůžky

• fotografie členů rodiny (hlavy vystřižené z fotografií nebo průkazové fotografie cca 4×4 cm)

• proužky bílého papíru na popisky

• lepidlo, černý fix nebo tenký lihový popisovač

Pracovní postup:

Tisk listů – vytvoření koruny stromu:

Ze spodní strany list natřeme barvou (tam, kde je výrazné žilkování). Opatrně otiskneme na výkres – tím vytvoříme korunu stromu. Jeden list můžeme použít vícekrát.

Domalování kmene:

Jakmile je koruna hotová a barvy zaschnou, domalujeme pod listy kmen stromu. Může být jednoduchý nebo ozdobený podle vlastní fantazie.

Přidání fotografií a údajů:

Na listy v koruně stromu nalepíme vystřižené fotografie členů rodiny. Ke každé fotografii připojíme proužek papíru s těmito údaji:

• jméno a příjmení (včetně rodného jména)

• vztah k dítěti (např. maminka, bratr, babička…)

• datum narození (případně i datum úmrtí)

Hotový rodokmen si můžeme doma vystavit a uchovat jako vzpomínku pro budoucí generace.

Oldřich Berka

Školní záhady: Šipka (2. část)

Po škole jsme se tam šli podívat znovu. Šipka z lavic byla pryč, ale něco bylo jinak.

Na zemi před dveřmi ležela stará křída. A na dveřích někdo nakreslil znak – kruh s tečkou uprostřed.

„To tam ráno nebylo,“ zašeptala Tereza.

V tom se dveře tiše pootevřely. Sami od sebe.

Pokračování příště…

Tereza Fialová

Školní záhady: Šipka

Naše škola vypadá normálně. Ale minulý pátek se stalo něco divného.

Ráno jsme přišli do učebny biologie – a všechny lavice byly srovnané do tvaru šipky. Ukazovala ke starým, zamčeným dveřím na konci chodby.

Nikdo neví, kdo to udělal. Učitelka byla v šoku – klíče má jen pár lidí.

Od té chvíle se dějí další podivnosti. A my jsme se rozhodli zjistit, co se za těmi dveřmi skrývá…

Pokračování příště…

Tereza Fialová

Tělocvična

Osobně si myslím, že tělocvična je jedním z nejzajímavějších míst na naší škole. Nachází se nad školní jídelnou.

Je tady celá škála aktivit, co zde můžete dělat – hrát volejbal, fotbal, badminton, vybíjenou a spoustu dalších her.

Mimo jiné tu máte možnost šplhat na lanech, tyčích nebo na žebřinách a točit se na kruzích. V tělocvičně je zábava, když si vyberete tu správnou aktivitu.

Je tu skvělé vybavení. Tělocvična se při velkém množství žáků dá rozdělit na dvě poloviny pomocí stahovací a vytahovací plachty.

Tělocvična je rozhodně super místo, kam jít se spolužáky, když se o přestávkách nudíte.

Veronika Svirnjuk

Školní jídelna

Školní jídelna je místo, kde se setkáváte se spoustou kamarádů a po dlouhém a vyčerpávajícím dni ve škole dostanete něco k jídlu.

Kdo by snad zapomněl na kuřecí řízek s bramborovou kaší nebo buchtičky se šodó!

Jídla ze školní jídelny si s sebou odnesete napořád.

Naše školní jídelna má velmi dobrý design na zdech. Mnoho lidí si myslí, že školní jídelna je samozřejmost – ale není to tak.

Místní paní kuchařky pracují už brzy zrána a sytí stovky žaludků.

Veronika Svirnjuk

Andulčí mládě Kebab

Kebab je mládě andulky vlnkované, které se podařilo odchovat Kačce a její mladší sestře Martě (a její rodině). Pyšnými rodiči jsou samička Klárka a sameček Oveskas. Kebab je první mládě ze čtyř snůšek a čtyř vylíhnutých mláďat, které přežilo.

Vajíčko se vylíhne po 28 dnech. Kebab je ze třetí snůšky. Klárka totiž neuměla krmit, a tak se musela celá rodina střídat v ručním dokrmování. Nejtěžší byl první den, protože mládě ještě nevědělo, co a jak.

U úplně prvního mláděte trvalo půl hodiny, než se naučilo otevírat zobáček. Klárka začala krmit až tehdy, když bylo Kebabovi dva týdny (to už začínal vidět). Do té doby se muselo mládě krmit každé tři hodiny. Mláďata se krmila speciální směsí jménem Nutribit.

Kvůli ručnímu krmení není Kebab takový, jako kdyby byl krmen rodiči – je menší, lehčí, ale má to i výhody, například je více zvyklý na lidi. Leze na ruku, nechává se pohladit. To u Klárky nebylo možné, protože byla ze zverimexu a bála se ruky. Oveskas byl z chovu – ten už byl na ruku zvyklý, ale stále nebyl tak přítulný jako mládě odchované doma.

Kebabovi už jsou tři až čtyři měsíce. Už je odchovaný, ale dospělý bude až tehdy, když se mu vybarví ozobí. To, že je Kebab ještě mládě, se pozná také podle zornic. Zatím není jisté, jestli to bude sameček, nebo samička, ale tak či tak to bude Kebab.

Kačka by chtěla mít jednou doma velkochov, ale zatím mají jen tyto tři andulky. Kebab už zkouší i létat. Měl poškozenou nožičku, ale teď už je to dobré.

Co se týče vzhledu: Klárka je zeleného zbarvení, Oveskas má modrou mutaci, a malý Kebab je spíše zelený, ale místy je i modrý – například na bříšku.

Kebab se učí i mluvit. Také už pomalu umí přiletět na prst. Andulka je vhodná pro začátečníky – je lepší si pořídit minimálně dvě andulky.

Tereza Borovičková